V pietním území se zabývám místy setkávání. Ty upravuji a navazuji na architektonické řešení z poválečného období tak, aby nevyčnívala a nenarušovala krajinu.
Vytvořil jsem cestu po které se schází k prostoru památníku, který symbolizuje zeď Horákova statku a Hrob mužů. Obklopený prostor se nad návštěvníkem uzavírá a dodává místu jeho hluboký pocit vzpomínky.
Místem setkání je také škola a kostel, kde jsem vytvořil posezení a zvýraznil půdorys rovněž pomocí betonových stěn a travnatého svahu.
Obytné budovy, kde obyvatelé Lidic prožívali své radostné i nejhorší okamžiky, budou označeny tak, aby návštěvníci poznali obrysy objektů. Místa, kde utrpení byla zvlášť prožívána, jako Horákův statek, a místo, kde byli muži postříleni, bude ohraničeno a zvlášť zdůrazněno. Místa, kde se lidé střetávali a která patřila všem, jako je škola a kostel, by se měli stát místem setkání.
Projekt revitalizace pietního prostředí na místě bývalé Lidické obce, která byla v roce 1942 srovnána se zemí, byl vytvořen v týmu spolu s Nelou Kuhnovou a Karolínou Vintrovou. Základní myšlenkou se stalo ponechání místu jeho prázdnotu. Pro připomenutí vesnice, která na území kdysi stávala jsou na místech půdorysů bývalých domů vysazeny květiny. Symbol vzniku nového života a také akt položení květiny na úctu zemřelým. Společná koncepce byla rozdělena na tři části.
Cesty a záhony – Nela Kuhnová,
vodní prvky – Karolína Vintrová,
a památná místa – Radek Brezar